Do sezony jsme vstoupili úvodním duelem v Olomouci, který jsme bohužel nezvládli. Dostali jsme tímto nečekaným nárazem sami sebe hned zkraje soutěže pod tlak, zvlášť při vědomí, že nás záhy čekala náročná utkání s Opavou a v Ústí n. L.?
„První zápas byl pro nás obrovskou fackou. Do Olomouce jsme přijeli po velmi slušné přípravě a ačkoliv jsme věděli, že máme nějaké zdravotní problémy, věřili jsme v úspěšný start. Ať už byly důvody naší porážky jakékoliv, skutečně to pro nás byla velká rána. Následovaly těžké zápasy doma s Opavou a v Ústí nad Labem, které jsme mohli vyhrát, ale nepodařilo se nám to ani v jednom případě.“

Poprvé jsme vyhráli až ve 4. kole na jindřichohradecké palubovce a hned v dalším kole jsme doma hráli parádní partii s Nymburkem, nad nímž jsme v úvodu poslední čtvrtiny vedli o 18 bodů a ještě 3,5 minuty před koncem o 12, leč tento skvěle rozehraný zápas jsme nakonec ztratili. Z vašeho pohledu, byl právě tento duel zlomový, zejména z hlediska psychiky?
„Nevím, jestli byl definitivně zlomový, řekl bych, že ještě horší byla porážka v dalším domácím utkání s Ostravou, to byl opravdu pověstný hřebíček. Nicméně souhlasím, že nedotažení skvěle rozehraného zápasu s Nymburkem nás hodně nalomilo. Zpětně viděno, my jsme skutečně reálně mohli vyhrát všech pět úvodních utkání, ale místo toho jsme měli bilanci 1/4... Kdybychom s Nymburkem prohráli o 30 bodů, neudělalo by to v hlavách takovou neplechu, jako těsná porážka po naprostém kolapsu v poslední čtvrtině. Všichni jsme z toho byli zdrcení: trenéři, hráči, nepochybně i fanoušci. Hráli jsme 30 minut dobře, ale nedokázali jsme to dotáhnout do úspěšného konce.“

Následovalo dalších 6 porážek v řadě, mnohdy po velmi špatných výkonech, tudíž první polovinu základní části jsme zakončili s hrozivou bilancí 1/10. Co v tomto období nejvíce limitovalo naši hru?
„Hrozně jsme se hledali v obraně. Nutno říci, že na obranné polovině hřiště jsme nemohli hrát s takovou intenzitou jako v přípravě, protože jsme neměli rotaci 8-10 hráčů, ale kvůli zraněním jsme hráli v podstatě v 7 hráčích. Na druhou stranu, v tomto ohledu beru plnou zodpovědnost za tuto činnost na sebe, poněvadž jsem asi měl ustoupit z nastaveného konceptu a snažit se vytvořit obranná řešení některých situací, která by více vyhovovala aktuálně užší rotaci a typologii hráčů, kteří byli k dispozici. Oproti většině ostatních týmů v lize nám také chyběla kreativita a nějaký výrazný koncový hráč. Na perimetru jsme zkrátka neměli hráče, který by byl schopen vzít hru na sebe. Naším středobodem v úvodu sezony byl pivot Joey Brunk, ale já říkám, že v dnešní době je velice neefektivní hrát jen z dolního postavení přes pivota. Joey sice měl patřit k našim stěžejním hráčům, ale neměl být hráčem, na kterém měla stát celá útočná hra. V této fázi sezony se to naplno projevilo. Začali jsme hrát spíše pomaleji, neměli jsme potřebné tempo, netěžili jsme ze hry, z níž jsme chtěli těžit, což měla být především kombinace pick-and-roll. I podle statistické analýzy jsme v tomto ohledu byli jedni z nejhorších v celé lize.“

Přejděme k několika výrazným individualitám. Tou první je bezesporu Luboš Kovář, jenž se poprvé ve své kariéře ocitl v roli jednoho z týmových lídrů. Obstál?
„Z obecného hlediska Kovyho určitě můžeme hodnotit pozitivně, protože oproti předchozím sezonám udělal krok nahoru. Ve spoustě utkání byl naším lídrem na útočné i na obranné polovině hřiště. Myslím si, že pro něj osobně šlo o složitou sezonu i z toho důvodu, že na pozici 4 byl dlouhou dobu v podstatě sám. Původně jsme na pozici 3/4 počítali s Markem SImonidesem, ovšem ten se brzy zranil, takže Luboš musel ve spoustě utkání odehrát velkou minutáž. Řekl bych, že se s tím popral dobře, ale i on sám dobře ví, že jeho potenciál je ještě výš. Společně se budeme snažit, aby se dál posouval, což by bylo výborné nejen pro náš klub, ale i pro celý český basketbal.“

Z řeči Kovyho těla mnohdy bylo vidět, že jej nepříznivé výsledky velmi trápí, souhlasíte?
„Jednoznačně ano. Všem hráčům - a hovořili jsme o tom i s vedením klubu - jsem po konci sezony zdůrazňoval, že bychom tuto sezonu rozhodně neměli hodit do koše a zapomenout na ni! Naopak, všichni bychom z ní měli čerpat do budoucna, protože i negativní věci, které se staly, jsou zkrátka nedílnou součástí určitého procesu, kterým my jako klub procházíme. A pokud se vrátím konkrétně k Lubošovi, také jsem pochopitelně vnímal, jak se našimi špatnými výsledky trápil, ale stejně jako nás všechny, věřím, že i jeho tato negativní zkušenost posílí.“

Druhým jménem, které rozhodně zmiňme, je Adam Lukeš, jenž dostal mnohem výraznější herní prostor. Jak vnímáte jeho herní progres?
„Adam už v přípravě ukázal, že si jde za svou šancí, kterou před sebou viděl. Tři roky se o ni pokoušel, ale před touto sezonou a v jejím průběhu si ji vybojoval - svým přístupem v trénincích, úsilím i výkony na hřišti, které měly vzestupnou tendenci. Hodně mu pomohlo, že s Honzou Dvořáčkem zapracovali i na střelbě za 3 body, kterou musí zařadit do svého útočného repertoáru, protože jej chceme profilovat jako křídlo. Měl by být elitním obráncem, v útoku by se měl prosazovat nejen z rychlých protiútoků a agresivními nájezdy, ale právě i střelbou za 3 body. Myslím, že pro něj budou stěžejní nejbližší dvě sezony, během nichž by se měl naplno etablovat v mužském basketu. Nakročeno má velmi dobře, v této sezoně opravdu udělal velice dobrý krok, ale ten následující bude ještě těžší. Už nebude tím mladým hráčem, ale naprosto plnohodnotným členem základního kádru, s nímž soupeři budou počítat jako s jedním ze stěžejních hráčů Beksy. Pevně věřím, že Adam onen další potřebný krok dopředu udělá a můžeme se těšit na jeho další herní progres.“

Pokud pomineme Joeyho Brunka, o němž jsme už mluvili, v týmu se protočilo dalších šest amerických hráčů: White, Dailey, Ahmad, Svejcar, Williams a Hardrict. Kdo z nich z vašeho pohledu splnil očekávání?
„U Maisheho Daileyho můžeme říci, že očekávání, která jsme měli, se naplnila. Vracel se po zranění a odehrál téměř všechna utkání. Navíc je potřeba vnímat i ekonomické hledisko, pro klub se jednalo o velice výhodnou situaci, v poměru výkonu a ceny šlo podle mě o jednoho z nejlepších hráčů v celé lize. Spencer Svejcar se vracel po dlouhodobém zranění a hrozně nám pomohl. Jde o hráče, který má v sobě ono lídrovství, o kterém jsme mluvili. Maliek White s Esou Ahmadem nás po svém prosincovém příchodu pomohli nakopnout. Quentin Hardrict s Tylerem Harrisem nebyly excelentní trefy, byť Quentin nám v jednu chvíli pomohl z nejhoršího. Co se týče Waltera Williamse, jde o velmi dobrého hráče, ale když ho srovnáme s dalšími cizinci v ostatních týmech v podobné roli, myslím, že jsme neudělali dobrou práci. Obecně bych řekl, že v porovnání s jinými týmy jsme tolik neztráceli kvalitou na českých hráčích, ale na těch zahraničních. Musím současně uvést, že všichni hráči, kteří k nám přišli, byli charakterově výborní. Neřešili jsme sebemenší problém. Nemuseli jsme řešit žádný interní konflikt, byť vlastně nevím, jestli to bylo dobré, protože v době, kdy se prohrává, může být nějaký konflikt užitečný. Náš tým byl zkrátka charakterově nastavený tak, že v něm byli spíše hodní kluci, což je samozřejmě fajn, ale v určitých momentech je dobré se na sebe umět zamračit a v utkání ukázat i zlobivého kluka.“

Když se podíváme do budoucnosti, co musíme jako klub udělat pro to, aby se podobná sezona neopakovala?
„Absolutní prioritou je stavba hráčského kádru. Před loňskou sezonou - a neberte to, prosím, jako výmluvu - jsme to měli velmi složité v tom, že já, coby nový hlavní trenér, který se podílel na stavbě kádru, jsem skončil sezonu až v červnu, kdy trh s hráči už byl malinko rozebraný. Navíc jsem pokračoval v asistentské pozici u národního týmu. Na sestavení kádru jsme měli v podstatě jediný měsíc. Teď můžu říct, že už od prosince pracujeme na stavbě nového hráčského kádru. Máme jasnou vizi, koho chceme přivést, se všemi potenciálními posilami jsme v úzkém kontaktu. Kromě sestavení kvalitnějšího kádru je dalším důležitým faktorem jeho šíře. Už v průběhu této sezony ji částečně řešily podpisy kontraktů s mladšími hráči: první smlouvu podepsal Filip Horváth, pokračovat budou Marek Simonides, Petr Šťovíček a Vladimír Vondra. Všichni to jsou hráči, kteří by se měli v kádru pohybovat na pozicích 10, 11, 12, 13, zároveň by se měli neustále zlepšovat. Své stěžejní vytížení budou mít v 1. lize mužů, nicméně budou nedílnou součástí kádru A-týmu, díky čemuž nás nebude na začátku sezony 11, ale 13, což je velmi důležité. Zmíním ještě jeden důležitý aspekt: větší důraz klademe na prevenci zranění. Analyzujeme si, proč jsme měli v průběhu sezony tak vysoký počet zraněných hráčů. Naším cílem je doplnění realizačního týmu, do něhož chceme ke kondičnímu trenérovi Markovi Sehnalovi a masérovi Dominikovi Dosoudilovi přivést i externího fyzioterapeuta, abychom pracovali co možná nejefektivněji nejen na výše zmíněné prevenci, ale i v oblasti rehabilitace, čili při návratech hráčů po zranění.“

Na závěr se společně zastavme u fanoušků Beksy. Navzdory velice špatným výsledkům, a mnohdy i hernímu projevu, byla Sportovní hala Dašická téměř vždy velmi slušně zaplněna. Jak jste ve své premiérové sezoně v pardubickém klubu vnímal podporu z hlediště?
„Pardubičtí fanoušci jsou pro mě obrovsky pozitivním překvapením. Všem, kteří chodili na naše zápasy, chci vyjádřit obrovské poděkování. Nejen za sebe, ale i za celý tým. Dobře víme, že sezona bohužel nepřinášela kýžené výsledky, ani hezké výkony, ale vy, fanoušci, jste nás celou dobu vytrvale podporovali. Za to patří vám všem opravdu upřímné poděkování! Závěrem bych chtěl poděkovat za důvěru také vedení klubu. Uvědomuji si, že při bilanci 1/10 nebylo jednoduché vyjádřit podporu realizačnímu týmu. Dobře vím, jak to ve sportovním prostředí obvykle chodí a vedení ve spoustě jiných klubů by se zachovalo jinak. Jsem rád, že společně jdeme za dlouhodobou vizí. I v mém předešlém angažmá v Ústí n. L. nebyly začátky růžové, ale postupem času jsme dokázali něco, co si před pár lety málokdo z basketbalového prostředí dokázal představit. Věřím, že už v příští sezoně dokážeme naplnit potenciál naší organizace a fanoušci se budou moci radovat nejen z výsledků, ale i z předváděné hry.“

První část rozhovoru si můžete přečíst ZDE.