Začněme náš rozhovor od konce. Už jste vnitřně vstřebal brzký, velmi hořký konec sezony?
„Ještě pořád mě hodně mrzí, protože si myslím, že přes Olomoucko jsme mohli postoupit - byť je zároveň velice dobře vidět, jak kvalitního soupeře jsme měli, neboť Olomoucko ve čtvrtfinálové sérii momentálně vede 3-1 nad Opavou, která vstupovala do play-off z 2. místa. Smutek z brzkého konce cítím nejen z pohledu týmu, převládá ve mně především kvůli našim výborným fanouškům.“

Určitě jste si již provedl svoji vlastní analýzu. Kdybyste měl uvést dva až tři zásadní důvody, které měly klíčový vliv na nepříznivý průběh i výsledek sezony, co byste zmínil?
„Určitě původní sestavení hráčského kádru, dále zranění a nezvládnuté koncovky některých vyrovnaných utkání. Podle mě jsou právě tohle tři základní faktory, o nichž na první dobrou řeknu, že tuto sezonu z našeho pohledu velmi výrazně ovlivnily.“

Pojďme tedy postupně. Od začátku přípravného období vše vypadalo velice slibně. Tvořila se výborná týmová chemie, hráčům se vyhýbaly zdravotní problémy, sledoval jsem jejich obrovské nasazení v tréninkovém procesu, i přípravná utkání, až na druhý duel s Nymburkem, naznačovala dobrý směr. Vyhlížel jste tedy start sezony s optimismem?
„Já jsem před každou sezonou trošku nervózní, stejně jako asi každý trenér. Příznivý průběh přípravy do mě přesto vléval jistou dávku optimismu, protože, jak jsi zmínil, tým pracoval velmi dobře. Od prvního dne přípravného období ukazoval velkou hladovost. Velmi pozitivní bylo, že velkou část přípravy jsme byli pohromadě, včetně zahraničních hráčů, tudíž se vybudovalo velmi silné jádro. Tým fungoval skvěle i mimo hřiště, táhl za jeden provaz, takže ano, byl důvod k optimismu. Bohužel, už týden před prvním ligovým zápasem přišla první dvě zranění: zlomený nos Filipa Novotného a dlouhodobé zranění Marka Simonidese. V tomto období jsem si začal poprvé naplno uvědomovat křehkost naší sestavy. Z jedenácti hráčů nás najednou bylo jen devět, přitom k basketbalu, kterým jsme se chtěli prezentovat, jsme potřebovali do rotace minimálně 8-9 hráčů.“

On ale není klasickým hráčem na pozici 1, což koneckonců ukazuje i nyní v Ústí, kde velmi dobře plní roli hráče na pozicích 2/1. V tu chvíli jsme vlastně přišli o dva stěžejní rozehrávače. Snažili jsme se řešit nastalou situaci angažováním amerických guardů, což se nám ale zpočátku nedařilo. Postupné zjišťování, že záda Joeyho Brunka nebudou v pořádku, naší situaci pochopitelně nepřidalo nic dobrého. Je třeba říci, že u Joeyho to nepřišlo ze dne na den, ale zdravotní problémy se postupně zhoršovaly, takže jeho výkony logicky nemohly být takové, jaké bychom si představovali a přáli jak my, tak sám Joey. Vyústilo to v jeho rozhodnutí ukončit hráčskou kariéru a v tu chvíli jsme opravdu byli bez tří hráčů, na nichž jsme původně chtěli stavět.“

Ještě se vraťme k listopadovému odchodu Ondřeje Šišky, který byl tedy zapříčiněn snahou přivést typologicky jiného rozehrávače, v závislosti na zranění Petra Šafarčíka?
„Přesně tak. Nicméně kdybychom tehdy věděli, že Petr nám nakonec bude chybět celou sezonu, což se podle původní prognózy rozhodně nemělo stát, tak bychom přivedli rozehrávače k Ondrovi Šiškovi, který by u nás zůstal. My jsme si ale museli poměrně rychle vybrat jednu z variant, a protože to vypadalo, že Petr se po několika týdnech vrátí do hry, tak jsme se rozhodli dát týmu potřebný impuls příchodem nového rozehrávače. Bohužel se záhy ukázalo, že Petr bude mimo hru až do konce sezony…“

Za jeden z klíčových aspektů jste v úvodu rozhovoru označil křehkost sestavy. Vnímáte zpětně jako velký risk, postavit hru na dvou hráčích, u nichž byl jistý předpoklad možných opětovných zdravotních potíží, tedy na Petrovi Šafarčíkovi a Joeym Brunkovi?
„V první řadě bych rád řekl, že při sestavování kádru jsem vnímal, že dochází k nějakému rebuildu, tedy k zásadní přestavbě hráčského kádru. Společně s vedením klubu jsme si řekli, že nepůjdeme do první sezony s nějakými přehnanými očekáváními, ale že tady chceme vytvořit silné jádro, na kterém budeme stavět i do budoucna. Mluvili jsme o tříletém horizontu, přičemž právě třetí sezona by měla být vrcholem této etapy. Pokud se vrátím k otázce, Petr Šafarčík skvěle absolvoval celou přípravu, stejně tak i Joey Brunk, nicméně oba pochopitelně mají nějakou historii zdravotních problémů. Takže ano, v tomto směru to byl trochu risk, který bohužel nevyšel.“

Výsledkově jsme v letošním ročníku Kooperativa NBL zůstali daleko za očekáváním. V celém průběhu sezony prakticky nebylo nějaké delší období, v němž bychom fanouškům, partnerům i sami sobě rozdávali radost. Jednalo se i pro vás osobně o nejsložitější sezonu v dosavadní trenérské kariéře?
„V mnoha ohledech tomu tak skutečně bylo! Tahle sezona pro mě byla další obrovskou školou. Všichni na ni pochopitelně koukáme velice negativně, což je naprosto v pořádku, protože nebyla vůbec dobrá. V jednu dobu jsme dokonce byli společně s Jindřichovým Hradcem na posledním místě. Takže opakuji, pro mě osobně se jednalo o extrémně těžkou sezonu, která mi ale i hodně dala a poučila mě. Myslím, že tak jako loňská úspěšná sezona v Ústí ukázala, že moje tělo dokáže ustát tlak play-off, tak jsem vnitřně velmi rád, že ustálo i velmi negativní výsledky v tomto ročníku.“

Negativní výsledky, zranění, z toho plynoucí změny v kádru… Jak jste se vy, trenéři, snažili tým nastartovat?
„Byla tam kombinace všeho. S určitou nadsázkou řečeno bychom mohli vydat kuchařku, jak zkusit nastartovat tým. Zkoušeli jsme dávat různé impulsy: tvrdé tréninky, individuální mítinky, nějaké volno… Vedli jsme hodně mítinků, kde všichni hráči dostávali prostor, aby sami řekli svůj pohled. V úvodní části sezony to ale vůbec nepomáhalo. Musím zmínit, že právě v tomto období jsme mezi hráči hodně postrádali nějakou vůdčí osobu, která by tým vedla. V této roli měl být Petr Šafarčík, ale jakmile se zranil, o tuhle důležitou postavu jsme přišli.“

Právě v kritických momentech by měli vystoupit lídři. Kdo z našich současných hráčů se vyprofiloval do této role?
„Máme velkého lídra v Kamilovi Švrdlíkovi, ale on vede své spoluhráče spíš svým příkladem a přístupem: ukazuje jim, co všechno obnáší být profesionálem. Nějaký bouřlivák, který by to jak se říká nakopl i z hráčské strany, nám však citelně chyběl.“

2. část rozhovoru si budete moci přečíst ve čtvrtek 24. dubna.