Tomáš Vyoral je dlouhodobě zraněn, pro dalšího klíčového rozehrávače Petra Šafarčíka, jenž na palubovce úřadujících českých šampiónů dlouho táhl svůj tým precizním výkonem, skončil zápas předčasně: v závěru třetí čtvrtiny totiž kvůli kombinaci nesportovního faulu a technické chyby musel opustit palubovku.

 

Velký díl odpovědnosti tak ležel na dvojici Matěj Burda-Michal Svojanovský. A oba mladíci se svého nesnadného úkolu zhostili skvěle! Svojda odehrál téměř 21 minut, proměnil oba dva své tříbodové pokusy a k vítězství pomohl 6 body, 3 asistencemi a 3 doskoky. Burdis strávil na hřišti bezmála 34 minut s bilancí 8 bodů, 5 asistencí a 3 doskoků. Svůj výkon navíc vyšperkoval klíčovou trojkou, kterou nás poslal 52 sekund před koncem do vedení 79:77. „Byl jsem rozhodnutý, že ji zvednu. Věřil jsem si,“ řekl Matěj k nakonec vítězné střele.

 

Burdis, začněme od konce. Nedlouho před tvou klíčovou trojkou došlo při nájezdu do koše k nepříjemnému kontaktu s jedním z domácích hráčů, po němž jsi dlouho zůstal ležet na palubovce. Nebyl jsi tedy v úplně komfortní situaci, přesto ses o chvíli později rozhodl vzít velkou střelu na sebe. Jak jsi vnímal situaci na palubovce?
„Úplně upřímně řeknu, že jsem o tom vůbec nepřemýšlel. Spíš jsem byl sám na sebe lehce naštvaný, že jsem předtím neproměnil dvě trojky, které jsem z mého pohledu měl proměnit, protože byly volné.  Co se týče toho kontaktu, jenom jsem si vyrazil dech, jakmile mi ho nahodili, tak jsem byl v pohodě. A když pak přišla ta trojka v poslední minutě, věřil jsem si. Byl jsem rozhodnutý už chvíli předtím, že ji zvednu.“

 

Dlouhodobě nám schází zraněný Tomáš Vyoral, další rozehrávač Petr Šafarčík od konce třetí čtvrtiny nehrál. Připouštěl sis větší odpovědnost?
„Ano, vnímal jsem ji. Abych ale řekl pravdu, bral jsem to tak, že jsme neměli moc co ztratit, mohli jsme jenom překvapit. Hráli jsme to se třemi mladými hráči. Spolu jsme si řekli, že do toho dáme všechno. Jsem hrozně rád, že to klaplo a máme další cennou výhru.“

 

Pomáhá vám, mladším hráčům, v podobně velkých momentech, že jste v letošní sezoně už něco odehráli, že máte za sebou spoustu těžkých utkání i důležitých proměněných střel?
„Určitě ano. Daleko víc si věříme. Navíc my, mladí, jsme sehraní i ze zápasů 1. ligy, takže o sobě na hřišti víme. Snad můžu říct, že když teď dostáváme víc prostoru, ukázali jsme, že ligu hrát můžeme. Samozřejmě se ještě potřebujeme vyhrát, máme před sebou ještě dlouhou cestu, ale čím víc minut dostáváme, věříme si víc a víc.“

 

Pojďme se ještě ohlédnout za prvním poločasem. Opava v něm doskočila pod naším košem neuvěřitelných 18 míčů, byl trochu až zázrak, že jsme prohrávali pouze o 6 bodů?
„Je to tak, byl to zázrak. Na druhou stranu jsme si pohlídali jejich přechodovou fázi z obrany do útoku, z ní dali jenom 3 body. Z druhých šancí to ale bylo 18 bodů, na doskoku jsme v první půli opravdu hodně ztráceli. V poločase jsme si řekli, že tohle musíme rozhodně zlepšit, což se nám povedlo. I díky tomu jsme dotáhli zápas do vítězného konce.“

 

Ještě necelých 6 minut před koncem jsme prohrávali o 5 bodů. Utkání s podobným průběhem, a s dobrým koncem pro nás, jsme v Opavě odehráli už několik. Pomohlo nám za nepříznivého stavu toto vědomí?
„Nevím, jak soupeř, ale my to v hlavách máme, víme o tom. V takových momentech hrajeme dál naplno, nic nevzdáváme. I předtím v Brně jsme na konci třetí čtvrtiny prohrávali o 11 bodů, tady na začátku poslední čtvrtiny o 7… Víme, že i z nepříznivé situace dokážeme otáčet zápasy. Navíc ztráta 7 bodů, to jsou 3 dobré obrany a 3 úspěšně zakončené útoky, takže nic neřešitelného. Nevěšeli jsme hlavy, věřili jsme!“

 

Už podruhé v této ligové sezoně jsme natáhli naši vítěznou šňůru na číslo 6. Teď je tato úspěšná série o to cennější, že se nám podařila v elitní skupině A1, tedy proti nejlepším soupeřům. Jak bys jedním slovem popsal atmosféru v týmu?
„Pokora! Myslím si, že kdybychom ji neměli, nevyhráli bychom v Brně, nevyhráli bychom v Opavě. Ano, zdravé sebevědomí cítíme, ale pokora tam musí být vždycky! Řekl bych to tak, že sebevědomí a pokoru máme v dobrém poměru. Dokážeme se semknout. V žádném případě nechceme na konci nadstavby usnout na vavřínech, chceme pořád hrát naši hru a pracovat naplno!“