O důvodech, které jej vedly k rozhodnutí ukončit profesionální hráčskou kariéru...

"Byly 3: jeden zásadní a dva menší.

Tím prvním byla ztráta motivace. Nechci říct, že by mi scházely výzvy v mém basketbalovém životě, nicméně těch hluchých míst se objevovalo čím dál víc. Když jsem se z momentálního stavu podíval dopředu, říkal jsem si, že další pokračování na této cestě z hlediska motivace by bylo těžké.

Druhým důvodem je, že už sám od sebe nemůžu očekávat výkony, jaké jsem vždy očekával, na jaké jsem byl zvyklý. Už nejsem hráč, jaký jsem býval před 10 lety. Nicméně ve sportovní kariéře nikdy nepřichází zlom ze dne na den, bývá to pomalý ústup, a člověk se musí rozhodnout, jak daleko to nechá zajít. Rok od roku jste pomalejší, míň vyskočíte atd... Já jsem se rozhodl, že právě nastal je moment, kdy to zastavím.

Třetí důvod je trochu abstraktní: pocit. Tenhle pocit jsem silně vnímal už loni na podzim, ale chtěl jsem se ještě o něco pokusit, něco splnit, a proto jsem šel dál. Teď jsem ale dospěl k vnitřnímu přesvědčení, že už toho bylo dost a chtěl bych se posunout někam dál."

O tom, kdy učinil rozhodnutí ukončit kariéru...

"Kolem Vánoc, konkrétně 28. prosince, když jsme se vrátili ze zápasu v Ostravě. Sedl jsem si doma s rodiči a řekl jim, že nehledě na to, co se stane na jaře, je to moje poslední sezona. Pro mě trochu překvapivě jsem o tomto rozhodnutí nikdy nezapochyboval, i když pokaždé, když jsem pak přijel do Holic, se mě táta zeptal: Tak co, nerozmyslel sis to? Odpovídal jsem pořád stejně: Tati, ne... Toto mé rozhodnutí mělo velmi paradoxně hrozně pozitivní vliv na další průběh sezony. Díky tomu, že jsem ho udělal a byl o něm vnitřně přesvědčený, jsem se uvolnil a poslední měsíce basketbalu v Pardubicích jsem si užíval víc, než jsem si užíval za poslední roky, když dám stranou národní tým, což je něco jiného."

O své hráčské kariéře...

"Nedávno se mě jeden novinář zeptal, jaká byla má kariéra. Odpověděl jsem: Nebylo to špatné, na kluka z Holic. Popravdě řečeno, byla to neskutečná jízda plná velkých momentů, vítězství a porážek. Teď ale nemyslím ani na vítězství, ani na porážky, jediné, na co vzpomínám, jsou lidi, které basketbal přivedl do mého života.

Kdybych chtěl poděkovat všem lidem, byl by to velký zástup, a tak zmíním jenom mé nejbližší. Bezpochyby děkuji rodičům. Otec mě přivedl k basketbalu, vytvořil ve mně vztah ke sportu, lásku ke hře. Moji mámu jsem sice nikdy neviděl s míčem v ruce, nicméně její láska a podpora, kterou jsem neustále cítil v zádech, se nedá vyjádřit slovy. Další, koho jmenuji, je můj brácha Petr, který pro mě byl vzorem a inspirací, už v dobách, kdy jsme spolu trávili volné chvíle na ulicích, v mrazu, ve sněhu jsme spolu stříleli na koš a představovali si velkou basketebalovou kariéru.

Velký kus života se mnou prošla bývalá žena Linda. Byla mojí oporou na nelehké cestě v zahraničí, při stěhování z města do města, z kontinentu na kontinent. Často jsme na to byli sami a vždycky jsme to dokázali zvládnout, takže i jí děkuji. V neposlední řadě děkuji mé partnerce Vendy. Před 5 lety, když jsme se potkali, mě vrátila zpátky do života. Její podpora a láska je jedním z hlavních důvodů, proč jsem vydržel hrát až do 38 let. Máme spolu dvě úžasné děti, celý zbytek života před sebou a já se na to strašně těším. Končím hráčskou kariéru, ale zároveň je tady začátek něčeho nového. To, že mizím z basketbalové palubovky neznamená, že mizím z basketbalového světa."

O tom, zda (a co) by změnil ve své basketbalové kariéře...

"Jedinou věc: zpětně vím, že bych nepožádal o výměnu z Bostonu. Po mé třetí sezoně v NBA jsem opustil prostředí, v němž jsem měl nějakou pozici, lidé si mě nějakým způsobem cenili. Nechal jsem se ovlivnit lidmi ze svého okolí, agenty atd., a udělal jsem krok do neznáma, který nevyšel. Tohle byl začátek konce mého působení v NBA, je to jediná věc, které lituji a kterou bych znovu neudělal. Myslím, že kdybych nepožádal o výměnu, mohl jsem si NBA zahrát o pár let déle."

O návratu do Pardubic v rozehrané sezoně 2017/2018...

"Jsem rád, že se kruh uzavřel právě v Pardubicích. Vrátil jsem se do prostředí, z něhož jsem vycházel, do prostředí, v němž pracují lidé, kteří jsou mi hrozně blízcí. Bylo pro mě nabíjející hrát zase v prostředí, kde je vášeň, kde je láska k basketbalu, kde se naplno prožívají dílčí úspěchy a neúspěchy, vítězství i porážky. Měli jsme několik cílů. Některé se povedlo naplnit, ten největší ne, ale všechno bylo součástí upřímného úsilí. Lidi v klubu do toho dali své maximum a to, že se to nepovedlo, neznamená, že to nestálo za to."