I proto se mohl stát v sezoně 2014/15 statisticky nejužitečnějším hráčem Kooperativa NBL. I proto rozdával basketbalovou radost v Jindřichově Hradci a nyní i v Pardubicích. A že jí bylo a je – rozehrávač Východočechů v říjnu nasbíral vůbec nejvyšší bodový průměr v Kooperativa Faktoru (6,6), který už druhou sezonu měří atraktivitu hry v nejvyšší mužské soutěži.

„Svůj průměr bych ale chtěl v dalších měsících určitě navýšit,“ hlásí 27letý tahoun Beksy, který v říjnovém utkání s Brnem natočil dosud rekordní počet 25 faktorových bodů v rámci jednoho zápasu. Až po něm ale pořádně zjistil, čeho se celá statistika týká.

Někteří už to ovšem vědí déle a od prvního utkání si dělají zálusk na hlavní 50tisícovou prémii, vyplácenou majiteli nejvyššího průměru na konci sezony. Nejblíž k Autreymu, pouhou jednu desetinu bodu, má nyní jindřichohradecký centr Ryan Canty. „Ten se mi ze soupeřů po stránce atraktivní hry líbí asi nejvíc. Osobně si všímám, že řada soupeřů se teď o různé triky a parády snaží víc. A že mě k uhájení vedení čeká ještě hodně práce? To je v pořádku, jsem připraven,“ prohlašuje americký rozehrávač.   

Sám má ze všech fintiček nejradši přihrávky na zády. „Ty mě vždycky nakopnou. A pak samozřejmě smeče, kdy přihrávku chytám až během letu,“ odhaluje své preference velmi schopný dunker, který se své první soutěže ve smečování zúčastnil už na střední škole. „Byl jsem ve druháku a skončil druhý za jedním čtvrťákem. Všichni mi pak říkali, že moje smeče byly lepší, jenže on byl čtvrťák…,“ pokrčí rameny Autrey, který už má za sebou i Slam Dunk Contest při All-Star Game NBL. I na letošní exhibici už se těší, protože prý chce při hře předvést pár nových triků.

Lamb Autrey ale není živ jen basketbalem. Mnohem důležitější je pro něj v životě víra v Boha. „Je to priorita číslo 1 mého bytí a znamená pro mě víc než sport. Díky Bohu mohu totiž hrát a já mu takto vyjadřuju svou vděčnost. Jsem silně věřící křesťan a celá „věc“ je v tom přiznat veškerou slávu Kristu. Věřím, že Bůh mi umožňuje předvádět ty výkony, které předvádím, a já tak mám vždy na mysli, že jsem za to vděčný jemu. Dostal jsem požehnání hrát na této úrovni a jsem Bohu na kurtu i mimo něj zavázaný. Věřím, že jsme tu z Boží milosti a že ze stejného důvodu mohu hrát dobře,“ odkrývá rozehrávač své nejhlubší nitro.

V duchu svých slov a přístupu se snaží vystupovat i na basketbalovém kurtu. „Věřící člověk by se měl snažit napodobit Ježíše, proto nechci na hřišti působit naštvaně, nadávat a mluvit sprostě, protože to všechno je špatné. Chtěl bych, aby ke mně lidé vzhlíželi jako ke vzoru a podle toho se snažím i chovat a vystupovat.“   

Jako kluk Lamb chodil každou neděli do kostela a k tomu ještě ve středu na biblické hodiny. Teď patří k jedné lokální křesťanské komunitě, která se jmenuje Next Level Christian Church, tedy něco jako Nová dimenze křesťanství. 

„Není to klasická církev, spíš jde o velmi otevřené společenství, přístupné vlastně pro kohokoli, bez ohledu na barvu pleti nebo vyznání. Má to v sobě prvky z různých jiných vyznání a já se tam naučil moc, vlastně nejvíc ve svém životě. A i když jsem v Česku, život své kongregace stále sleduju,“ přiznává Autrey, který prakticky každou neděli zapíná notebook, aby mohl být se svými souvěrci - díky online vysílaným bohoslužbám - alespoň na dálku.  

Už ale zašel i do kostela v Pardubicích. A ani tolik mu nevadilo, že vše probíhalo v češtině. „I když jsem nerozuměl, bylo to pěkné, protože Bůh je přítomen všude.“

„Vím, že Česko není právě věřící zemí, ale přesto se o tomhle tématu snažím s různými lidmi mluvit. Jsem v těchto věcech velmi otevřený a chci všem hlavně předávat lásku. A musím říct, že dosud měly tyto hovory příznivé ohlasy – většina lidí se o to opravdu zajímá a někteří pak třeba podpoří i mou značku tím, že si ode mě něco koupí, protože jde o víc než jen o sport.“

Když playmaker hovoří o své značce, má tím na mysli menší obchodní aktivitu, kterou před čtyřmi lety uvedl v život doma ve Státech se svým bratrem a dal jí příznačný název Ball4Christ, tedy Basketbal pro Ježíše. „Jde o obchůdek s oblečením, kterým jsme chtěli dát najevo, pro koho hrajeme. Je to přenosné vlastně na jakýkoli sport. Jde nám o předávání pozitivní energie, při té ohromné vlně negace, která teď ve světě vládne, chceme na hřištích i mimo ně předávat Boží lásku,“ vyznává se.

I v životě Lamba Autreyho ale nastal čas, kdy se od Boha odvrátil. A rozehrávač se o tom nebojí mluvit. „Než jsem se dostal do Evropy, ve víře jsem docela ochladl. Bylo to osobně těžké období, kdy jsem asi dva roky nikde nehrál. Přitom jsem vždycky snil o tom, že budu hrát profesionálně, navíc mám spoustu kamarádů, kteří působí v zámoří nebo i v NBA. A já tak byl naštvaný, že právě mně to nevyšlo, a asi bych mohl říct, že jsem byl naštvaný i na Boha. A místo abych u něj hledal pomoc, jsem si všechno ještě zhoršoval. Pak jsem se ale k víře znovu přimknul, vše se zase začalo obracet a já dostal i nabídku hrát v Evropě,“ vrací se k roku 2014, kdy se mu rýsovala šance působení na Slovensku. Z toho však kvůli zranění rychle sešlo, aby se obratem ozvali jindřichohradečtí Lions.

A v jejich dresu už Lambův všestranný talent konečně zazářil naplno…

Autor: Petr Hamták