Neustále mi opakovali, že prognózy nejsou dobré, že s každým epileptickým záchvatem dochází k dalšímu poškození mozku a hrozí, že Adámek bude mentálně postižený, nebo se taky může stát, že nikdy nebude chodit. Léky nezabíraly, z Adamka byl ležák, který nedokázal pohnout ani okem ani rukou, naděje nám svitla až s kortikoidovou léčbou, kterou Adámek podstupoval 3 týdny. Po jejím absolvování se už naštěstí žádný záchvat neobjevil. Adámek však kvůli předchozím záchvatům zůstává mentálně a psychomotoricky opožděn.

Jakmile nám dali lékaři svolení, hned jsme se s Adámkem vrhli na cvičení. Začali jsme docházet k milé fyzioterapeutce, která ho všechno učila od začátku, od držení hlavičky. Adámek byl zpočátku hodně hypotonický (měl tělo jako hadrová panenka) a sama fyzioterapeutka měla strach, jestli to můj mrňousek vůbec zvládne. Pak jsem s ním ale odjela do Jánských Lázní na rehabilitační pobyt, kde se Adámek úplně poprvé dostal na všechny čtyři a později začal dokonce lézt.