Hrajeme spolu za Pardubice je naprosto unikátním projektem, který propojuje dva zdánlivě velmi odlišné světy: sportovní s kulturním. Jaké zážitky si z Pardubic odvážíte?
"Přiznám se, že je to skutečně poprvé, co jsem něco takového zažil. A hodně mě to překvapilo, speciálně reakce diváků, jak pozorně poslouchali muziku, přestože vlastně přišli do sportovního prostředí na basketbal. Já jsem po koncertu moc rád zůstal i na sportovní část, protože jsem nikdy v životě nebyl na takovémhle zápase. Říkal jsem si, že to musím vidět na vlastní oči, a musím říct, že mě to moc bavilo."

Utkání jste sledoval přímo z palubovky, co vás nejvíce zaujalo?
"Musím říct, že pro mě to bylo zvláštní, protože jsem se moc neorientoval v pravidlech, ale naštěstí jsem měl kolem sebe lidi, kteří mi říkali, kdy se co děje (pousmál se). Každopádně zaujalo mě to, že pro ty chlapy to musí být strašně namáhavé, někdy mi to přišlo až drsné, skutečně."

Pojďme zpět ke koncertu. Předvedl jste fenomenální sóla, jak se udržujete ve formě?
"Pakliže mám trošku času, samozřejmě se podívám na ten nástroj každý den, vždycky si aspoň půl hodinky zahraju. Když je něco novějšího, hraju třeba i dvě tři hodiny denně. Jinak se snažím se pořád hýbat, abych se udržoval v kondici. Teď nedávno jsem si ale při tenise trochu natrhl šlachu u levého kolena a dost to bolí, nicméně pevně věřím, že se to brzy spraví, protože jinak bych za pár neděl přibral nějaká kila, což určitě nechci (rozesmál se)."

Sledoval jste zblízka práci svého syna, který měl koncert více méně pod palcem, jak se říká. Prokázal zcela unikátní všestrannost: dirigoval, hrál, zpíval, moderoval... Jste hrdý otec?
"Já jsem především velmi rád, že to Felixovi takhle jde. Skutečně je všestranný, kromě jiného i zpívá na muzikálových scénách v Praze. V prvé řadě je ale vystudovaný hráč na klarinet, který hraje skutečně fenomenálně, speciálně vážnou muziku, a z toho, že se takhle baví tím, že i diriguje, mám samozřejmě radost. Já mám přece jen pořád svůj big band a věřím, že to nepotáhnu až bůhví kam, rád bych mu ho jednou předal."

Šedesátiminutový koncert byl průřezem několika posledních desetiletí. Jak se vám líbil výběr skladeb v jednotlivých dekádách?
"Mně se to líbilo, velmi líbilo! Prošli jsme si vývojem muziky v posledních pěti dekádách. Jsem vděčný mému kamarádovi a příteli panu Popelkovi, který dokázal všechny směsi dát takhle úžasně dohromady, krásně je zaranžovat jak pro symfonický orchestr, tak pro Felixe. Přiznám se, že jenom já mám minimálně šest sedm cédéček, které tenhle pardubický rodák aranžoval. Je opravdu vynikající."

Blíží se čas Vánoc. Jak je trávíte vy a co byste popřál ostatním?
"Já budu trávit Vánoce velmi tradičně: stromeček, kapr, hodně lidí... Věřím, že se nás sejde co nejvíc z rodiny. A co přát ostatním? Dobrou muziku, pevné nervy a z pekla štěstí."