Burdis, rozuzlení dvakrát prodlužovaného dramatu vyšlo právě na tebe, přitom jsi nebyl až tak v zápasovém rytmu, z celkových 50 minut jsi odehrál 12,5...
"Je to tak, ale cítil jsem se dobře, co se týče fyzické stránky. A pokud jde o psychiku, už před začátkem sezony jsem si sám pro sebe řekl, že když budu na hřišti, dám do toho pokaždé absolutně všechno. Nebudu přemýšlet nad tím, jestli hraju 20 nebo 5 minut, prostě vždycky chci ukázat to nejlepší. V Děčíně jsem se cítil dobře a jsem samozřejmě moc šťastný, že mi ta poslední střela padla."

Ve druhé čtvrtině jsme sice vedli až o 16 bodů, ovšem domácí poměrně rychle smazali svoji dvoucifernou ztrátu a po zbytek zápasu byly oba týmy chvíli nahoře a chvíli zase dole. Jak jsi vnímal průběh duelu?
"Proti Děčínu si nikdy nemůžeme být jistí, i když vedeme o 15, nebo o 20 bodů. A zvlášť v jejich hale, kde se cítí hrozně silní. Často je to třeba jenom o čtyřech pěti minutách, během nichž se dostanou zpátky do zápasu - a přesně to se stalo. Když jsem na lavičce, prožívám to ještě trošku víc než na hřišti, protože tam jsem v takové uzavřené bublině. V každém případě jsem hrozně rád, že jsme to nakonec zvládli. Je pravda, že jsme to měli zvládnout už po 40 minutách, ale hlavní je výhra, ta se počítá."

Divácky jistě velmi atraktivní podívanou jsi rozsekl trojkou s faulem necelých 5 sekund před koncem. Popiš své emoce...
"Upřímně, už jsem pár takových střel měl, ale myslím, že za dvě sezony, co jsem v Bekse, jsem žádnou takovou neproměnil. Jsem rád a opravdu moc šťastný za celý tým, že mi to tam tentokrát padlo. O to víc, že to padlo právě v Děčíně, umlčelo to diváky v Maroldovce a znamenalo to naši výhru."