S hlavním trenérem Janem Šotnarem jsme se ohlédli za cestou, která vedla od povedeného vstupu do soutěže až po nezapomenutelné play-off. V první části rozhovoru jsme se zaměřili na vznik týmu, jeho charakter, české hráče i památný obrat v semifinálové sérii s Brnem.

Loni nám vstup do sezony nevyšel a odstartovali jsme čtyřmi porážkami v řadě. Letos naopak přišla hned na úvod výhra v Opavě a po čtyřech kolech bilance 4-0. Jak důležitý byl povedený start pro vnitřní klid týmu?
„Nebudu nic nalhávat, byl pro nás extrémně důležitý. Hráli jsme v Opavě, kterou jsem před sezonou považoval za jednoho z největších aspirantů na nejvyšší příčky, což se během ročníku také potvrdilo. Mně osobně po tom utkání spadl kámen ze srdce, protože jsem v ostrém zápase poprvé viděl, že by náš tým mohl být opravdu dobrý. Příprava nám sice ukázala hodně pozitivního, ale měli jsme v živé paměti předchozí sezonu, kdy byla také velmi povedená, jenže jsme na ni nenavázali dobrým vstupem do soutěže. V takovém případě pak všechno z přípravy rychle ztratí význam. Tentokrát jsme do NBL vstoupili výborně a myslím si, že jsme ligu překvapovali už od prvního kola.“

V čem byl letošní tým výjimečný?
„Především v charakterech jednotlivých hráčů. Každý tým v lize o sobě říká, že má dobrou chemii, ale my jsme ji skutečně měli. Bylo to vidět každý den v tréninkovém procesu, který byl po celou sezonu výborný. Stejně důležité ale bylo, jak jsme reagovali na těžké situace. Když jsme prohráli, dokázali jsme se zvednout. Když jsme odehráli špatný první poločas, o přestávce jsme si věci vyříkali a druhou půli zvládli lépe. Nejvíce se to pak ukázalo v play-off, kde se vnitřní síla našeho týmu projevila naplno. Jestli bylo na tomto mužstvu něco skutečně speciálního, tak právě schopnost všech hráčů navzájem se propojit.“

Kdo z českého jádra vás během sezony nejvíce překvapil?
„Tady opravdu nedokážu vybrat jednoho hráče. Každý z nich nám v určité fázi sezony výrazně pomohl. Luboš Kovář udělal další velký krok k tomu, aby se v budoucnu stal stabilním hráčem reprezentace. Dokud byl zdravý, jeho výkony neustále rostly. Před play-off bohužel utrpěl zranění kotníku, ale ukázal, jaký je bojovník. Myslím si, že mnoho hráčů by s podobným zraněním nenastoupilo, ale on strašně moc chtěl být s týmem na hřišti.

Velkým příběhem je také Kuba Tůma. Když k nám přicházel, neměl od něj téměř nikdo velká očekávání. My jsme ale věřili, že přesně zapadne do skládačky, kterou stavíme. Z mého pohledu byl společně s Kevinem Týmlem z Písku jedním z největších překvapení celé sezony. Obrovský progres udělal Adam Lukeš. Díky své píli a pracovitosti se vypracoval mezi stěžejní hráče týmu a v play-off nastupoval i v základní sestavě. U něj vidím jen samá pozitiva.

Příběh Kamila Švrdlíka byl téměř pohádkový. V průběhu základní části většinou nastupoval za Zedem Keyem a jeho minutáž nebyla vždy vysoká. V play-off ale po Zedově zranění přišla jeho chvíle a on hrál fantasticky. Řekl bych, že právě Kamil byl X-faktorem vítězné semifinálové série s Brnem. Ukázal, že věk je opravdu jen číslo. Když ho vidím na tréninku, jak pracuje, jak si přidává a jaký má přístup, je to přesně kapitán, kterého chcete mít. Není to muž slov, ale muž činů. Zapomenout nechci ani na Martina Nábělka. V minutách, které dostal, jsme se na něj mohli vždy spolehnout.“

Zahraniční hráči byli už v prvních kolech překvapeni, kolik lidí na basket chodí a jakou atmosféru dokážou fanoušci v Pardubicích vytvořit. I díky nim jsme patřili mezi nejlepší týmy, co se týče výsledků na domácí palubovce. O Děčínu nebo Opavě se dlouhodobě mluví jako o velmi těžkých místech pro soupeře. Myslím si, že v této sezoně se k nim přidaly i Pardubice. A pevně věřím, že tomu tak bude i v budoucnu.“

Pojďme k play-off, do kterého jsme vstupovali z druhého místa. Ve čtvrtfinále jsme potvrdili roli favorita a vyřadili Písek 4-0, byť série byla velmi náročná. Následovalo semifinále s Brnem a po dvou domácích porážkách jsme v zápase číslo 3 nedlouho před přestávkou prohrávali o osmnáct bodů. Vybavíte si, co vám tehdy běželo hlavou?
„Pamatuju si to velmi dobře a myslím, že si to budu pamatovat ještě hodně dlouho. (pousmál se) Už před zápasem jsem hráčům vysvětloval, že nejedeme získávat zpět dvě vítězství, která jsme ztratili doma, ale že se tam jedeme zvednout z direktu, který jsme dostali v prvních dvou utkáních. Věděl jsem, že Brno je psychicky nahoře a že nás čeká nesmírně těžký zápas. Potřebovali jsme získat jedno vítězství, abychom mohli sérii postupně otáčet. První poločas se nám ale vůbec nepovedl. O přestávce jsem hráčům řekl, že z útočného pohledu jsme odehráli nejhorší poločas celé sezony, ale přesto jsme se drželi ve hře - díky tomu, že jsme bojovali, zůstávali soudržní a snažili se to zlomit. Viděl jsem, že nikdo neskláněl hlavu, všichni se navzájem podporovali. Klukům jsem řekl ještě jednu věc. Že když v tom vydržíme, basketbalový Bůh to vidí a odmění nás za to. Někteří američtí hráči se tomu trochu smáli, ale přesně to se nakonec stalo.

Pokračovali jsme v boji, začaly nám padat střely, proměňovali jsme situace, které jsme předtím nedali, Michal Svojanovský trefil dvě důležité trojky a zápas jsme otočili. A znovu se vracím k tomu, o čem už jsme mluvili - k vnitřní síle týmu. Prohrát doma první dva zápasy semifinále a následně výrazně prohrávat i ve třetím utkání na soupeřově palubovce? Spousta týmů by to v tu chvíli vzdala. My jsme to neudělali.“

Byl právě druhý poločas třetího semifinále momentem, kdy tým definitivně uvěřil, že může přes Brno postoupit a zahrát si sérii o titul?
„Ano, určitě to byl jeden z nejzásadnějších momentů celého play-off. Nechci přitom zapomenout ani na čtvrtfinálovou sérii s Pískem, která byla velmi náročná. I tam jsme si několikrát sáhli na dno, především v obou utkáních na jejich palubovce. Právě třetí semifinále ale znamenalo zásadní zlom. Po dvou domácích porážkách jsme se vrátili k našemu basketbalu. Jakmile jsme jednou vyhráli, uvědomili jsme si, že můžeme vyhrát čtyřikrát za sebou. A myslím si, že i Brno moc dobře vědělo, že ztracený třetí zápas je může stát celou sérii.“

Ve druhé části rozhovoru se Jan Šotnar vrátí k atraktivní finálové sérii s Nymburkem, nezapomenutelné střele Luboše Kováře, hodnocení stříbrné sezony i své vizi o budoucnosti Beksy.