Upravit stránku
31.05.2016

Rozhovor s Levellem Sandersem, 2. část


Hodně specifickou sezonu má za sebou Levell Sanders. Vstoupil do ní jako hráč, ovšem v její druhé polovině už své bývalé spoluhráče koučoval z pozice trenéra.

V minulém týdnu jsme uveřejnili první část posezonního rozhovoru, v níž Ell hovořil převážně o tom, co všechno obnášel velmi rychlý přesun z hráčské do trenérské role, k němuž došlo na začátku letošního kalendářního roku.

První část rozhovoru si můžete přečíst zde.

Dnes vám nabízíme druhou část.

V průběhu sezony došlo ke dvěma zásadním změnám: tou první byla již zmíněná změna na trenérském postu, druhou příchod Lamba Autreyho. V minulém ročníku působil v Jindřichově Hradce a byl nejužitečnějším hráčem ligy. Přesto, nepřekvapilo tě, jak rychle se adaptoval a stal se klíčovým hráčem?
"Neřekl bych, že by mě to překvapilo. Když se podíváme na to, jak hrál o rok dříve v Jindřichově Hradci, nemyslím si, že u nás hrál výrazně jinak - hrál dobře tam i tady. A když máš kolem sebe lepší spoluhráče, tak i tvůj výkon jde nahoru a je pro tebe snazší se adaptovat v novém prostředí."

Dá se říci, že Lamb velmi rychle převzal roli hráče, který měl míč v rukou v důležitých momentech, včetně posledních střel.
"Já si myslím, že spousta amerických hráčů je připravena být v této pozici - být klíčovými hráči ve svých týmech, hrát koncovky. Nebojí se na sebe brát odpovědnost, střílet rozhodující střely v koncovkách. Oni chtějí být těmi, na nichž stojí výkon týmu a jsou i trenéry stavěni do situací, aby si v klíčových momentech zápasů brali míč. Lamb je typem hráče, který tuhle úlohu může plnit. Má talent, aby dokázal dobře zahrát situace v koncovkách, navíc většinou hrál v týmech, kde měl výraznou roli, takže měl šance hrát koncovky, což mu samozřejmě pomáhá v tom, aby i ty další dokázal řešit dobře."

Pardubice jsou klubem, který chce dávat hodně příležitostí mladým hráčům. Svou třetí sezonu v elitní soutěži odehrál Viktor Půlpán, jehož prostor na hřišti rok od roku roste (letos odehrál v průměru 23,6 minuty na zápas). Jaký progres udělal?
"Určitě udělal velký progres, hlavně co se týče mentální stránky. Dostával se více do lídrovské role. Samozřejmě, pro mladé rozehrávače je to těžké, protože mají určitý respekt ke starším hráčům, nechtějí jim třeba říct něco špatného. Viktor ale udělal pokroky. Na čem ještě musí pracovat, je agresivita v útoku, nebát se brát si více střel, vytvářet nejen pozice pro své spoluhráče, ale i pro sebe. S Dušanem Bohunickým s ním hodně mluvíme o tom, že se svými schopnostmi - ballhandlingem, rychlostí, atleticismem... - může být hráčem, který pokaždé vytvoří pozice pro sebe nebo pro spoluhráče. Ale je to věc, kterou si Viktor musí říci i sám v sobě, že to chce dělat a bude to dělat. Takže bych řekl, že progres je jednoznačný, ale stále je spousta věcí, které může našemu týmu dát."

Druhým velkým pardubickým talentem je David Škranc, jenž absolvoval svou druhou sezonu v NBL s prakticky totožnými čísly jako loni (13,5 minuty na zápas). Jaké je hodnocení v jeho případě?
"První věc, kterou bych řekl k Davidovi, je ta, že potřebuje zesílit. Když se podíváme na hráče, kteří hrají na stejné pozici jako on, třeba u nás Dušan Pandula, tak všichni hrají mnohem fyzičtěji. Pro něj je důležité, aby byl silnější, odolnější. Také může být mnohem efektivnější v doskocích, hodně s ním mluvím o útočném doskoku, protože má výborné předpoklady: má skvělé atletické schopnosti, je rychlý, skvělý skokan a má dlouhé ruce. Když bude aktivněji chodit na útočný doskok, hodně to pomůže celému týmu a pomůže to i jemu, protože získá další sebevědomí.

Víme také, že má dobrou ruku, ale co mu zatím trošku chybí, je konzistentní úspěšnost střelby. To ale platí obecně u mladých hráčů. Já říkám, že musejí věnovat čas navíc střelbě - a není to jen o tom, že přijdou do haly a nějak odstřílí nějaký počet pokusů, je potřeba střílet zápasové situace a v zápasové rychlosti! Nejen si stoupnout a střílet. David má před sebou mnoho kroků, které ještě musí udělat, aby se stal opravdu dobrým hráčem. Má ale velký talent a je jen na něm, aby se vydal touto cestou a chtěl na sobě pracovat."

Před sezonou přišli dva zkušení podkošoví hráči, Radek Nečas a Kamil Švrdlík. V čem posunuli hru Beksy?
"Jsou to hráči, kteří mají za sebou úspěšné kariéry. Dosáhli mnoha úspěchů, takže dokážou týmu dodat sebevědomí a zkušenosti. Všichni určitě vědí, co všechno dokáže týmu přinést Šutys, především na obranné polovině. Je to náš nejlépe komunikující hráč , nejen v obraně, ale celkově, třeba když se týmu nedaří, a to nám hodně pomáhá. Jeho komunikační schopnosti jsou velkým přínosem. Není sice kapitánem, ale určitě je lídrem týmu, a to jak na kurtu, tak v šatně. Je jakýmsi tmeličem.

A Kamil? Když se podívám na jeho potenciál, především fyzický, tak si myslím, že nám může pomoci ještě víc. Může být mnohem užitečnější na doskocích pod oběma koši - určitě není hráčem, který hraje 20 minut a má jen 2 doskoky. Na takovýto typ hráče to není dostatečné číslo. Já od něj očekávám, že bude aktivnější a agresivnější v doskocích, protože s jeho větší aktivitou bude celý tým mnohem silnější. Hodně s ním mluvím o jeho roli v týmu a věřím, že v příští sezoně nám pomůže ještě daleko víc."

V jakém zápasech tým dokázal nejvíce využít svůj potenciál?
"Jedním z nejlepších zápasů, které jsme odehráli, byl domácí zápas proti USK Praha (2. března s výsledkem 77:62 - pozn. aut.). Bránili jsme skvěle. Když se s hráči díváme zpět, tak jim tento zápas připomínám. Říkám: Pamatujete si zápas s USK? To byl výkon, jaký musíme předvádět pokaždé! Hodně se také mluvilo o našem posledním semifinálovém utkání s Nymburkem, kdy jsme ho dokázali dostat pod tlak a donutit ke ztrátám. Ale pokud takhle hrajeme proti Nymburku, musíme takto dokázat hrát proti všem týmům. Je jenom na nás, abychom dokázali takovouto hru předvádět v každém zápase: aktivně bránit po celém hřišti, být agresivní v pick-and-rollech... Je to i o tréninku, abychom dokázali takto trénovat od prvního dne přípravy. Musíme být v tomto konzistentní každý den. Klíčovým úkolem do příští sezony je pro nás to, abychom dokázali přistupovat ke všem zápasům tak, že musíme dobře bránit. Je úplně jedno, jestli se hraje doma nebo venku. Pokud hraješ v Děčíně, kde je bouřlivé prostředí, nebo třeba v Ostravě ve specifické hale, může se stát, že se nedaří v útoku, ale vždycky musíme být schopni hrát dobrou obranu. Ať hrajeme kdekoliv a s kýmkoliv."

V sezoně, kdy si klub připomínal 60. výročí založení – s mnoha úspěšnými projekty, např. videomapping, Hrajeme spolu za Pardubice II, galavečer, výstava… - se podařilo podruhé v historii vyhrát Český pohár a v Kooperativa NBL získat bronzové medaile. Z tohoto pohledu se jedná o jednu z nejúspěšnějších sezon v historii klubu. Jak ji v celkovém kontextu hodnotíš ty?
"Když se ohlédnu zpět za uplynulou sezonou, souhlasím, že byla úspěšná. Z pohledu všech akcí, které se dělaly kolem, kolik lidí přišlo do Tipsport arény na videomapping nebo na Hrajeme spolu za Pardubice, pak na galavečer... To jsou věci, které jsou hrozně pozitivní, pardubický klub dělá tuhle práci velmi dobře. Přestože ale říkám, že sezona byla úspěšná, pořád mám v sobě určité zklamání, protože jsem očekával, že bychom na tom mohli být ještě lépe. Řekl bych, že náš potenciál jsme úplně nevyužili."