Ještě jednu sezonu a konec.

S takovou představou vstupovala do nedávno skončeného ročníku Kooperativa NBL její velká legenda Levell Sanders.

Od poloviny října do poloviny prosince odehrál 17 zápasů s průměry 10,9 bodu + 2,5 asistence. V utkání proti Kolínu, které se hrálo 14. prosince - paradoxně právě v den Ellových 40. narozenin! - se však zranil a bylo jasné, že bude několik týdnů mimo hru. Když pak na začátku ledna, po porážce s Opavou, rezignoval dosavadní trenér Dušan Bohunický, vedení BK Pardubice oslovilo s nabídkou uvolněné pozice právě Levella Sanderse.

Základní otázka zněla: Chceš pokračovat jako hráč, nebo seš připravený ukončit kariéru a převezmeš tým? "Bylo to hodně rychlé, ale nebylo to složité rozhodnutí," vrací se Ell k událostem ze začátku letošního kalendářního roku.

První část obsáhlého posezonního rozhovoru jsme věnovali právě jeho přechodu z hráčské do trenérské pozice.

Elle, prožil jsi jakousi "půl na půl" sezonu: v první části jsi působil v týmu jako hráč, v té druhé jako trenér. Dá se říci, že to byla nejspecifičtější sezona v tvé dlouhé kariéře?
"Ano, specifická je přesně to správné slovo pro tuto situaci. Samozřejmě je ve sportu obvyklé, že hráči se po skončení kariéry stávají trenéry, ale začít sezonu jako hráč a během ní se stát trenérem... (pousmál se) Ale nikdy nemůžeš být na tuto novou roli úplně připravený, když k tomu dojde, a ani já jsem nebyl úplně připravený. Pochopitelně jsem neočekával, že v průběhu sezony k této změně dojde. Byla to poměrně obtížná situace."

Mnoho věcí se rázem změnilo. Jaké změny byly z tvého pohledu nejvýraznější?
"Myslím, že nejtěžší změna byla v tom, že v době, kdy jsem hrál, jsem přijímal pokyny a rady od trenérů. Najednou jsem to byl naopak já, kdo je musel rozdávat, kdo říkal, jakou cestou půjdeme. Dalším rozdílem je, že když jsem hráč, starám se jen o to, abych se já sám dokázal mentálně a fyzicky připravit na zápas. Jako trenér se musím zajímat a starat o to, jak jsou připraveni všichni hráči. Nestačí se zajímat jen sám o sebe. Hned první den poté, co jsem se stal trenérem, za mnou přišla (fyzioterapeutka) Verča, že potřebuje jet do Prahy, jestli může. Zeptal jsem se jí: Proč se ptáš mě? A ona říkala: Protože seš kouč. (usmál se) Je zkrátka potřeba změnit myšlení."

Všechno se seběhlo velice rychle. Jaký byl sled událostí?
"Ve středu jsme měli zápas s Opavou, ve čtvrtek ráno jsem měl meeting s vedením klubu a tam mi (předseda představenstva) Pavel Stara a (generální manažer) Martin Marek řekli, že nastalou situaci musíme rozseknout. Ptali se mě, jestli chci pokračovat jako hráč, nebo jestli jsem připravený okamžitě ukončit kariéru a převzít tým jako trenér. Já jsem řekl, že ano."

Šlo o hodně složité rozhodování?
"Nebylo tak těžké udělat toto rozhodnutí, protože jsem na něj byl připravený. Hrál jsem dlouhou dobu, takže jsem byl připravený na to, že přijde konec, opravdu to nebylo tak složité, jen dost rychlé. (pousmál se) Přece jen to ale byla rozdílná situace oproti předchozí sezoně, kdy jsem si myslel, že skončím, ale dostal jsem od klubu nabídku k pokračování ještě o jeden rok, kterou jsem přijal."

V době tvé úspěšné hráčské kariéry jsi byl známý mimo jiné skvělým přehledem na hřišti. Pomáhá ti tato vlastnost i v trenérské práci, případně liší se nějak tvé vidění hřiště z pozice hráče a kouče?
"Určitě souhlasím, že mi to pomohlo, ale na druhou stranu si nemyslím, že bych teď na zápas koukal nějak jinak. Stále ho vidím stejně, jak jsem ho viděl z pozice hráče. Není to tak, že jen proto, že jsem trenérem, bych zápas viděl v jiném úhlu. Samozřejmě souhlasím s tím, že pohled rozehrávače pomůže. Myslím, že když se trenérem stane rozehrávač, má určitou výhodu, protože hru vnímá, má o ní lepší přehled. Je ale pravda, že nemám jiné srovnání, nevím, jak pomůže trenérovi, když byl třeba pivot. Možná má na hru jiný pohled. Nevím, jestli lepší nebo horší, prostě jiný."

Jedna věc ale je, jak hru vidím já z pozice trenéra, a druhá věc je, jak ji vidí a vnímají hráči na hřišti, protože jejich pohled může být odlišný. Ne každý hráč vnímá každou situaci stejně. My máme na pozici rozehrávače Lamba s Viktorem, kteří hru vnímají trošku jinak. Když jsme hráli poslední zápas s Prostějovem, řekl jsem Viktorovi nějaký systém, který zahrát, protože jsem na perimetru viděl Dušana a právě na něj bych to v té chvíli zahrál. Viktor to ale v daný moment vyhodnotil jinak a pozici na střelu otevřel Kotymu. Je to o pohledu, který má daný hráč během zápasu, kdy se musí v daný moment rozhodnout. Samozřejmě jednodušší je to při time-outu, ale během hry je to na hráčích, kteří sem musejí rozhodovat. Když jsem ještě hrál a nějaký můj spoluhráč se dokázal prosadit a dát koš, snažil jsem se hrát další útok znovu na něj. Naši rozehrávači to třeba někdy nevidí, ale i když já něco v zápase vidím, je strašně těžké to transformovat do samotné hry, obvzlášt když plyne hodně rychle."

Čili je toto jedna z věcí, na kterou se zaměříme v období mezi sezonami?
"Ano, teď je to práce pro nás, abychom se tyto situace naučili číst i na tréninku. V tom chci hráčům pomoci, aby o tom dokázali takto přemýšlet a nemuseli jsme si tyto pokyny předávat při zápase. Dám příklad: ve chvíli, kdy třeba i já jako rozehrávač proměním střelu, v dalším útoku myslím na to, že si střelu vezmu znovu. Je potřeba, aby o tom naši rozehrávači takto přemýšleli – klidně takto vystřelím 5 střel za sebou, když budu skórovat. Hráči na tyto situace ale musejí být mentálně připraveni."

Každý, kdo jde do něčeho nového - v tvém případě do trenérské pozice - má na začátku ideální představy, jakým směrem by se vše mělo ubírat, aby to fungovalo co nejlépe. Nastaly během uplynulého pětiměsíčního období situace, kdy jsi zjistil, že navzdory velkému úsilí se to ne vždy podaří přenést na hřiště?
„Je to tak, není všechno vždycky ideální. Příkladem, který mě napadá jako první, je náš prohraný zápas v Opavě, kde jsme v prvním poločase vedli o 22 bodů a prohráli jsme. O přestávce jsme věděli, co chceme dělat ve druhém poločase, na co se musíme připravit, vše jsme znali z video přípravy, ale dělali jsme věci úplně jinak. Není to jen o utkání v Opavě, ale to je příklad, na který si vzpomenu. Říkal jsem pak hráčům, že nemá smysl dělat video rozbory k soupeři, dívat se na různé situace a připravovat se na to, co budeme v jaké situaci dělat, když pak nejsme soustředění a děláme věci úplně jinak.

Ještě když jsem hrál, samozřejmě jsem dělal mnoho chyb. Měl jsem často míč, takže přicházely i ztráty, ale takticky jsem byl vždycky připravený plnit to, co mi trenér řekl. Byl jsem tak soustředěný, že jeho pokyny jsem dokázal plnit, snažil jsem se držet toho, co po nás trenér chtěl. Teď to bude jen o nás, jak se v tomhle dokázeme zlepšit. V přípravě se budeme soustředit na nás, na to, abychom dokázali dobře číst hru, abychom byli koncentrovaní na to, co my chceme hrát. Na to budeme dávat velký důraz."

Druhou část rozhovoru připravujeme.