V žákovském věku výborně chytal v Lokomotivě na Dolíčku fotbal, ale pak ho zlákala košíková a té už naštěstí zůstal věrný. Pardubický basketbal tím získal excelentního střelce dalekonosných pokusů, jehož cena prudce vzrostla po zavedení trojkového oblouku v roce 1984. Bohužel pro něho právě v této době, po zisku mistrovského titulu s Rudou hvězdou, se u něho začínaly projevovat  potíže se zády, kvůli nimž se musel již v roce 1988 s vrcholovým basketbalem předčasně rozloučit.

Celý sportovní život ho provázela i nepřízeň politických orgánů, neboť byl synem majitele Voltnerovy strojírny na Višňovce, a to se před revolucí neodpouštělo. I přes množství překážek ve sportovní činnosti dokázal mezi lety 1978 – 1988 nastřílet úctyhodných 2237 prvoligových bodů a stát se 125. nejlepším střelcem federální nejvyšší soutěže. Památné komentáře v týdeníku Zář z pera Bohuslava Jasanského, typu „Voltner by v sobotu trefil koš snad i z věže mikulovického kostelíka", byly na denním pořádku. Pro pardubické příznivce basketbalu je jen škoda, že musel prvoligové palubovky opustit tak brzy. Ještě nedávno však úspěšně reprezentoval český basketbal na MS veteránů. V současnosti je Jiří Voltner šéfem technických prací v pardubické aréně.

Oslavenci srdečně přejeme do dalších let hlavně pevné zdraví, spoustu energie a radosti s pardubickým sportem.